Půlko, tedy nevím, ale já se rozhodně nijak zvlášť nevyžívám v tom, že máme trochu jiné dítě...byla bych sama raději, kdybychom tolik věcí nemuseli řešit...ale on prostě takový je, máme ho rádi takového, jaký je, takže si ten život prostě přizpůsobíme tak, aby jemu i nám bylo fajn a neměli jsme zbytečný stres... Nevím, možná že to působí, že to nějak oslavujeme apod., ale to fakt ne...jenom my jsme asi prostě zvyklí žít tak, že když někde něco nejde, je to těžké, nevyhovuje nám to apod., tak se snažíme spíš hledat jiné cestičky, které nám vyhovovat budou a budou pro nás přijatelné a zvládnutelné....někdo k tomu zase přistupuje tak, že se naopak za každou cenu snaží ty překážky překonat...ani jedna cesta není špatně, každý jsme jiný a děláme to tak, jak nám vyhovuje...