Bonníku, asi tak nějak..., každý máme něco, co nám přijde normální a pro ty ostatní je to "jinej vesmír"....jinak já doufám, že jestli to půjde u syna tímhle tempem, co teď nabral, tak s ním budu jezdit do školy ještě tak rok, možná třeba ani ne...kdyby to měl někde za rohem, tak už chodí sám dávno, tak nesamostatný zase není, ale jezdíme dvěma autobusy, metrem a ještě kousek pěšky...a on je občas poděs, který je schopný se kvůli tomu, aby jel metrem s určitým evidenčním číslem, pomalu přizabít na schodech...ale už začíná taky dostávat rozum, tak snad jednou...