Monty, co považuješ za nezvládnutí ve smyslu "případ pro psychologa"? To je celkem dost podstatné - já za takové nezvládnutí považuji psychické zhroucení s následky. Nepovažuji za něj: večerní pláč, noční pláč, večerní scénu, donucení rodičů, aby dítě odvezli.
Na druhou stranu, pokud u dítěte vidím, že se mi posouvá v osamostatňovaní vpřed, ale pomaleji, než ostatní děti, tak nebudu tlačit. Můj syn je v lecčems pozadu, ale posouvá se. Tudíž netlačím a neřeším, že mu musím poskytovat oporu, patřící normálně dětem o 4 roky mladším. Prostě čekám. Letos udělal skok obrovský a najednou je z vylekance kus chlapa... Sám mi jednou řekl, že je mi vděčný, že ho netlačím do některých věcí, že by je stejně nedal a ještě by byl za vola...