Jak kdy. Bohužel se ne vždy smiřuji s tím, že všechno nemůžu zvládat. Takže zatímco jiní moji známí, když se lepí k podlaze a mají plný dřez nádobí, si jdou v klidu číst knížku, tak já uklízím, i kdybych přišla domů o půlnoci. Uklízím mimoděk i na návštěvách ( aniž bych si to uvědomovala), tak sbírám cizí drobky z podlahy, v koupelnách zavírám cizí pasty a na záchodech sbírám několikery prázdné kartónové roličky od papíru a nosím je do koše. Ale nedělám to proto, abych paní domácí upozornila, že něco nemá v pořádku, ale proto, že si nemůžu pomoct.
Zní to divně. Přičemž auto mám kolikrát zabordelený až běs...
Občas mám pocit, že spěju ke zhroucení. Ale jen občas. Pak se zase nadechnu a jedu dál jako perpetum mobile