Tuten, také jsem nepředpokládala, že budou sousedi vypomáhat, ale pokud něco bylo nutné, tak jsem se nebála říci si o pomoc.

Třeba školkové dítě a druhé batole s horečkou.
Školkové jsem nechala u sousedů a s batoletem jela k doktoru.
Nebo třeba když mi doma umřela tchýně. Holku jsem v noci odnesla k sousedům na spaní, aby nemusela snášet přítomnost policie a lékaře a já nemusela nic složitě vysvětlovat.
Občas prostě tyhle situace nastanou a člověk je rád, že má spřízněnou duši a může poprosit o pomoc.
Už jen to vědomí, že může ...