"už jen to vědomí, že může" je k nezaplacení.
Také nikoho nezneužíváme a nenecháme se nikým zneužívat, ale prostě jen to vědomí, že když budu potřebovat, tak můžu je k nezaplacení.

Já si třeba hrozně vážím jedné věci. Několikrát se mi stalo, že jsem šla k sousedce, jestli mi nemůže půjčit trošku cukru (nevím proč, ale nějak mi několikrát po sobě došel) a ona člověk, který ze sladkého může jen 2x za rok nanuka a ochutnat vánoční cukroví teď kupuje kilo cukru do zásoby, protože ví, že se může stát, že se u ní objevím
a já zase vím, že ona je silná kuřačka a ráda si zapálí se sklenkou coli zero a nemá auto, tak už předvídám a ptám se jí v zimě nebo když hodně prší, jestli nepotřebuje koupit kuřivo nebo colu zero (tu pro ni často beru do zásoby k nám a pak jí ji odporodávám)...
Ale uznávám, že v našem případě už je to o vztahu a ne jen tak o sousedství.