Nedělám kromě řízení a přiměřené komunikace se spolucestujícím vůbec nic. V krajním případě pošteluju klimatizaci nebo rádio/CD (nastavuju před vyjetím). Málokdy se trochu napiju vody (jinak vydržím bez pití a když už ne, tak zastavím, stejně určitě potřebuju i na WC). Kafe v autě piju jen jako spolujezdec.
Nikdy jsem nemusela jezdit pravidelně do práce ani jinam, natož v kolonách, takže jsem se "nezkazila", neměla jsem ani potřebu (neztrácela jsem tolik času v autě, aby mě to nutilo nějak ho využít), resp. nenaučila se věřit si, že to všechno zvládnu uhlídat. Jsem nervózní i když "něco dělá" manžel (telefonuje, svléká se, nastavuje navigaci a bůhví co). Já netelefonuju aktivně nikomu v žádném případě, výjimečně v klidnější dopravní situaci telefon vezmu a vyřídím nejnutnější nebo vysvětlím, že teď nemůžu.