Libiku, ja mam kolem sebe lidi dost, ale odjinud, zrovna sousedi to nejsou. Jednou tu bydlela rodina, se kterou jsme si sedli, stejne stare deti, podobne zajmy, nakonec se z pani vyklubala nova kolegyne v praci, takze fakt podobna, ale uz tu nejsou. S ostatnima si nemam co rict. Ale zas pomuzu, sousedku jsme tahali z vytahu, jinym jsem volala policii, kdyz jsem objevila vyrazene dvere u bytu a tak, kdyz chce nekdo neco pujcit, tak vyhovim, slusne zdravim a nedelam bordel... Jen je to takove divne videt kamaradku denne na chodbe, to bych nejak citila povinnost se denne schazet, a co kdybychom se pohadaly, denne spolu nemluvit, navic si radsi povidam tady, jsem introvert.
Jako osamela starenka budu doufam bydlet vedle nas, v penzionu pro duchodce