Naše dvě krásná mimina se vyloupla do "normálního" vzhledu coby větší děti kolem 10 let a dál...a dvě "příšerky", hlavně ta jedna, co měla kouty, hranatou ušatou hlavičku ekzém a řídké zrzavé vlásky, se během dvou let změnily v opravdu moc hezké děti.
Dokonce nám jedna kamarádka jedovatě říkala, že je zvláštní, že takové krásné děti mohou být naše... a zviklala tím manžela, který se mě pak docela opravdově zeptal, zda je synek jeho , že nám není vůbec podobný.

Mám pocit, že z nádherných mimin vyrůstají průměrně krásné děti a dospělí a naopak - z nevzhledných ježatých mimin jsou krásné větší děti....aspoň u nás v rodině . I já byla krásné roztomilé miminko .

Jinak myslím, a setkávám se fakt s mnoha mnoha dětmi (a miminy), že svým způsobem jsou hezké všechny...některé mají kouzlo, i když nejsou úplně vizuálně krásné...
Znám jen jednu holčičku, kdy jsem mlčela při pohledu do kočárku...a hledala slova, kterými bych okomentovala tak, jak se ode mne očekávalo. Holčička pořád není úplně hezká, už je jí asi pět...ale hlavně je velice nepříjemná na okolí. Ale za ta léta je to fakt jedna jediná, o které jsem si to pomyslela.