Anett, pečlivě hlídat...to je úsměvné, co uhlídáš ve 150? Kolik ujedou za půl vteřiny, než vůbec zareagují a kolik, než dobrzdí...třeba.
Na motorce se zabil můj táta s kamarádem, zemřeli oba...a já si vybrala kluka motorkáře...trochu paradox...i jsem si za něj na motorku sedala. Se mnou jezdil pomaleji, sám opravdu velmi velmi rychle...ale asi měl andělíčka strážníčka, přežil i vymrštění motorkou mezi dva stromy.
Vzali jsme se, narodila se dcerka a motorka šla z domu...ale ta jeho touha zůstala, a tak si bez mého vědomí pořídil jednu, na které si zlomil klíční kost a za pár let už s mým vědomím druhou.
To mu bylo už přes 40, doma dvě poměrně malé děti...vysvětloval mi, že si prostě "nemůže pomoct"...jo, takže jezdil...já jsem raději vždycky vypla mozek, když vyjížděl, a nepřemýšlela, co všechno se může stát.

Motorku prodal po havárce motorkáře, o kterého jsme se po jeho nehodě postarali a který byl velmi těžce zraněný...a svým způsobem myslím, že to mému muži taky zachránilo život, vyděsil se k smrti, že by se mu ěnco takového prostě mohlo stát (má se dost rád), po té havárce už nevyjel ani jednou..
Přiznal totiž, a to je hodně dobrý řidič, najezdili jsme toho po silnicích i spolu hodně, že - prostě v téhle rychlosti na silnici to hazard je a obrovský...a že se to v žádném případě nemůže uhlídat...je to spíš otázka štěstí. Když vyjížděl, anebo když jsme ho přemlouvala k prodeji motorky, tvrdil, že to má pod kontrolou...asi přesvědčoval i sám sebe.
Jednou mi povídal naprosto plasticky, co na té motorce prožíval při té vysoké rychlosti...jak člověk vypne naprosto celý myšlení a soustředí se na ten přítomný okamžik naprosto soustředěný a koncentrovaný na to jediné...jenže prostě fyzikální zákony působí na každého.

Někteří jeho motorkoví kamarádi jezdí na okruh...můj muž tvrdil, že tohle by ho nebavilo, že je to opruz jezdit pořád dokola.
Tak si koupil čtyřkolku a "projíždí se" a kochá...proti tomu, co bylo dřív, je to krotčí zábava.

A když je hezky, každý den je hlášena minimálně jedna vážná motorková nehoda .

Vyprávěl nám pán, co prodává motorky, že velmi nerad prodává tisícovky mladým klukům...a že je to občas drsný, když přijde táta se synem a koupí mu takové dělo...jednoho dokonce odmítl...neprodal...koupili jinde a kluk se hned na první jízdě zabil.
Mám k motorkám podivný vztah...líbí se mi, ale....