No synovi je skoro 7, ma ADHD. Uklizet sam je porad scifi, ale kdyz jdu s nim a trochu mu pomuzu, muze se pretrhnout. Ale vydrzi maximalne 10 minut a to si jeste fandim. Hrat si sam zacal teprve nedavno a vydrzi maximalne 20 minut. Obdobi ja chci a chci a chci jsme asi uplne nemeli, ale je fakt, ze ja mu nikdy nic nejak nezakazovala, tim, jak byl hodne zivy a neovladatelny, jsem se spis snazila prizpusobit okolnosti. Tj. nejezdit na mista, kde neco hrozilo, nebo kde by nekoho otravoval, veci, ne ktere nesmel chytat, jsem davala z dosahu, veci, ktere nemel jist, nekupovala. Ted mame pixlu plnou sladkosti, obcas se zepta, obcas si vezme sam, ale v naprosto primerene mire. Taky me parkrat vytocilo, kdyz neco rozbil a zacala jsem ty typicke vycitky - proc jsi to udelal. No proc, protoze to je male ucho. Kdyz mi pak jednou rekl, ze mi chce neco rict, ale ze se boji, ze se budu zlobit, tak jsem to prehodnotila a snazim se hodne ovladat. A ty veci, ktere omylem rozbil, uz by sly do desetitisicu, vcetne rozbiteho celniho skla od auta, kdyz jsem se na 5 vterin otocila, zatimco on uz byl uvnitr. Taky nemam uplne standardni ditko, hodne bojujeme hlavne v kolektivu, ale na rodinnou pohodu nam nejvic pomohlo nic od nej neocekavat. Zahodit predstavy, jak bude od 4 let delat nejaky sport, jak se bude zapojovat od malicka do domacich praci, jak bude samostatny. Mame jista pravidla, ze se k sobe chovame hezky a ve skole taky, ze se starame o sve zdravi, plus v ramci moznosti postupem casu nejaka ta pomoc, ale do te ho nenutim, spis se snazim jit prikladem a hlavne mit doma pohodu. A pohoda je, kdyz je v pohode mama ;)