Jsem vidlakem treti rok, predtim od narozeni a do xteho kolene vsichni vcetne pribuznych z Prahy. Nevsimla jsem si, ze bych pustla, s internetem a nakupem z nej pracuji stejne, do restauraci jezdime na jidlo taky porad, pripadne jidlo objedname domu, tak nevim. Jedine, ceho si vsimam, ze mi nebavi preplnenost centra, kterou jsem driv milovala /vyrostla jsem tam/, tam jsem chvili a prcham s radosti domu. Rekla bych, ze zmena je v tom, ze clovek za stejnym zazitkem najede vic kilometru. Deti chodi do skoly i nadale v Praze, jinak v zivote na vesnici vnimam sama pozitiva, obas si pripadam jako dite, kdyz jsem byla na prazdninach s babickou a dedou na chate, takove permanentni prazdniny a je to fajn, nemenila bych, prestoze jsem si v zivote nemyslela, ze bych Prahu vubec mohla opustit.