K tomu utikani...

Kdysi jsem vzala deti do Disneylandu, to je asi muj nejvetsi komercni hrich konsumismu. Strasne se mi tam nechtelo, ale citim konzumni tlak kultury otce, takze uznavam, ze to pro mladeznice bylo svym zpusobem dulezite. A clovek si to uzije nejvic asi ve veku 5-7 let, kdy ty pohadky fakt zere. Nechtela jsem, aby jim "to uteklo". Vyvazila jsem to poznavackou Parize a kulinarnimi zazitky, takze jsem mela odpustek. Az asi na 3 atrakce jsem tam docela trpela, ale mladeznice byly absolutne nadsene. Trochu jsem se za to stydela, ale jiste kruhy to kupodivu vzaly se vsi vaznosti a naznakem zavisti.
Na zaver jsme skoncili na socialce, kam si sel otec deti stezovat, ze "jsem se ho nezeptala a vzala deti do Disneylandu". Trpeliva pracovnice OSPOD mu vysvetlovala, ze to je oukej, bo Disneyland je pro deti, takze na tom neshledava nic nevhodnyho a nema me tudiz za co pokarat.
Z kruhu blizkych otci jsem vyrozumela, ze malem onemocnel zavisti.
Deti si to pamatuji jako jeden z mala zazitku dost dukladne. Zvlast slony Dumbo, coz jsou v podstate labute (kolotoc), ale ceka se na to hodinu a trva to 3 minuty. Malem me odvezli...
Suma: jsem rada, ze tam mladeznice byly, a ze jsem to vydrzela. Udelalo jim to fakt radost.