Jano, abychom si rozuměly: já si nemyslím, že by dítě hned po porodu mělo být mamince odebráno, stejně jako si nemyslím, že lékař u porodu by měl být diktátorem. Pro Vaši informaci: kojila jsem dva roky a lahvičku se savičkou jsme použili asi dvakrát. Ten článek mě rozhořčil, protože podle mě vyzněl tak, že žena, která porodí jinak než přirozeně, vlastně není "Žena". Sama jsem byla při vědomí jen v první době porodní, takže ležní v nepřirozené poloze, holení, klizma ani autoritativní pokyny jsem nezažila. Na porod jsem se těšila, takže pak jsem tu narkózu dost těžce nesla. Když si představím, že to čte nějaká novopečená maminka a má komplexy z toho, že si nechala zavést epidurál nebo měla operační porod jako já, dovedu se velmi dobře vžít do jejích pocitů (vlastně jsem si to miminko "nevybolela", tak jaká jsem a budu máma?). Zbytečně si tím nabourává sebevědomí a psychiku, a přitom být dobrá máma znamená trochu víc než jen porodit, na tom se jistě shodneme. Článek paní Tamary nabádá maminky k tomu, aby rodily co nejpřirozeněji, bez epidurálu apod. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se to nehnalo do krajnosti. Taková přírodní maminka se může rozhodnout rodit doma, celé těhotenství je v pohodě (u mě bylo), porodní asistentka třeba dokonce u ní, ale může nastat komplikace, kdy jde o minuty (také můj případ) a potom pánbůh s ní i s tím malým. Taky jsem doslova napsala, že optimum je někde uprostřed. Nehledě na to, že porodnici si může každá maminka vybrat podle svého gusta a je předem iformovaná o náležitostech s porodem souvisejících. Jistě, dvě generace maminek rodi "nepřirozeně", ale v době, kdy se běžně rodilo doma, přežilo z deseti narozených dětí třeba pět. Zkrátka mám vlastní zkušenost s tím, že extrémní přirozenost může být někdy hazard, i s tím, že první dny a týdny po porodu jsou hodně těžké i bez mindráků. Přeji Vám hezký den Kateřina