madelaine,
jo, matku. A už jako dítě jsem cítila ten pocit trapnosti, když začala dělat scény. Mně nějak vaděj lidi, co se neumí ovládat v úplně běžným provozu. Ovšem čistě jen v tom hysterickém smyslu, protože spontánní lidi, co blbnou a jen tak udělají něco šílenýho nebo nečekanýho mi nevadí, spíš naopak. Prostě mi tam vadí ten prvek ztráty kontroly nad sebou. Nemám to ráda ani u malých dětí, když sebou švihnou a ječí. Kdybych to měla nějak fakt upřímně analyzovat, tak důvod je asi ten, že jsem člověk, který si hodně zakládá na intelektu, racionalitě... a tyhle výjevy mi v hlavě rozsvítí kontrolku, protože se (a připouštím, že nejspíš mylně, protože povahu nelze úplně vždy a ve všem korigovat) domnívám, že přiměřeně inteligentní člověk se prostě ovládat dovede. Nemluvím o tom, že někdo takhle reaguje na fakt vážnou věc, ale hysterák proto, že přeteklo mlíko je mi fakt fyzicky nepříjemnej.