Rodinová,
"chvilky" u nás vůbec neexistujou, protože na cokoli je vždycky MÁLO ČASU a všechno chci NA POSLEDNÍ CHVÍLI, přestože to oznámím třeba týden předem. On totiž jak neví, že je ten a ten den pondělí desátého, tak ani neví, kdy přesně bude pátek čtrnáctého. Tohle vůbec nemá cenu. On byl jako desetiletej schopnej celej večer řešit s členem akademie věd (fyzik) teorie času, ale realitu času nepobírá. Já už si zvykla a beru to jako svéráz vědecké mysli, ovšem manžela to ovšem docela vytáčí.
"Jedeme za hodinu!"
Pět minut před odjezdem: "Ty nejsi oblečenej, vždyť jsme ti před hodinou řekli, že za hodinu odjíždíme!"
Nechápavé vzhlédnutí od nějaké odborné publikace: "Před hodinou? A proč mi vždycky všechno říkáte NA POSLEDNÍ CHVÍLI?"
Nebo ještě lepší:
"Před pěti minutami jsi měl odejít do školy, jdeš pozdě."
Syn cestou do předsíně spatří knihu, vezme si ji, začne číst... a je mu úplně jedno, že měl odejít do školy už před pěti/deseti/patnácti minutami...