Evelyn,
musel, ale nakonec babičky taky pochopily, že to nemá smysl a vzdaly to.
Následky to nemá žádné, je to humorná nebo řekněme hořkosladká vzpomínka na to, že to byl opruz. Stejně jako já dnes vzpomínám na to, jak mne neskutečně prudila babička s teplým oblečením a zákazy lezení na prolejzačky, protože mám nemocný nožičky. Dodnes si pamatuju, jak se v chodbě poprali s dědou o hnusnou čepici s bambulí, kterou mi chtěla narazit na hlavu někdy v dubnu. Tahali se o ní, až ji roztrhli. A protože děda pak krátce po tom zemřel, měla tu roztrženou čepici v igeliťáku schovanou na památku čtvrt století, až do své smrti.