Já jo. Jak jsem tady pořád byla strašená, že budou hormony a budu brečet na soudě a nad smlouvama, tak nic. Ani v těhotenství, ani po porodu (to jo, přiznávám, že to jsem uronila slzu, když jsem je prvně viděla a pak, když jsem je tam prvně musela nechat, ale pak už ne), ani teď. Nějak prostě přepnu v hlavě, že teď dělám něco jinýho, a dělám. Ale pravda je, že ani v režimu kambala-matka, se mnou hormony nemlátí (jen opakuju Jarmilám, že jsou teda NÁDHERNÝ a ŠIKOVNÝ)

Přepínaly jste? Plakaly jste furt? Neměly jste hormony nikdy? Přijde ještě okamžik, kdy budu brečet při pohledu na zmražený kuře nebo tak něco? a co na to Jan Tleskač?