S rodiči kamarádky bych to v tomto případě nejspíš moc neřešila, tipla bych, že děvče má to chování odněkud a to nejspíš právě z domova U nás doma bych jí nejspíš napomenula, že se mi takové chování nelíbí a my tak u nás nemluvíme. Ale hlavní je v tomhle postoj dcery a její sebevědomí. Jestli jí tohle vadí nebo to dokáže brát tak, že "kamarádka je taková, ale není to myšleno osobně proti mě" (protože možná není, pokud se tak chová i k tátovi, tak to asi neznamená, že člověka, se kterým tak mluví, nesnáší, jen prostě používá divné vzorce komunikace) a případně ať se ohrazuje (ve smyslu, že na takovéhle chování není zvyklá a že se to v ní vzbuzuje takové a takové pocity), aby ta kamarádka měla zpětnou vazbu ... Pokud máš blízké vztahy s jejími rodiči, tak zřejmě ve skutečnosti nepůjde o úplně "hroznou rodinu" a šlo by třeba najít nějakou střední cestu mezi "nechat to tak být" a "zpřetrhat vztahy"?