Pro někoho je to přijatelnější než přivádět úmyslně na svět těžce postižené děti, které leckdy nejsou schopny samostatného života.

Znám ženy, které žijí s tím, že možná dostanou v brzké době rakovinu, jejichž maminka, teta a sestra na ni zemřely kolem 35 let, a které mají možnost se rozhodnout – zda gen a děsivý osud předat dál, nebo využít IVF a přerušit tu hrůzu. Všechny, které to věděly, si vybraly IVF. Ty, které už děti měly, žijí v šíleném strachu o děti (a z toho, jak dlouho tu ještě budou). Člověk se musí rozhodnout a blbé je, že rozhoduje i za následující generace.