Zřejmě nechápu slovo "princip" - ale z principu čeho?

Lidi nejsou polívka v pytlíku, kde když projde expirace, je jasné, že se nikomu nechce to konzumovat a letí to do koše. NIKDO nemůže odhadnout, jak na tom ten chlapec bude. Medicína jde kupředu a tak nevíme, jestli to nemůže být nakonec prvorozený syn zakladatelky, který se jednou bude starat o ostatní. Vidím to u nás - synova prognoza byla špatná, vlastně pořád něco "hrozí". Nejdřív jsem žila v konstantním strachu, kdy "TO" přijde. A jak to bude probíhat. A u něj fakt jeden nikdy neví - jednou střeva, podruhé ledviny, pak skoro vykrvácel....
Nicméně je to kluk jako lusk, jedničkář, opravdu chytrý a spokojený. Když je dobře, tak je dobře. Když není, jedeme na zásobní zdroje. Ale přes to všechno, jak je to s ním někdy nahnutý, slýcháme o nehodách zdravých, o ztrátách, které zažívají rodiče těch "nadějnějších" dětí. Prostě a jasně - nikdy nevíme.
Nakonec Stephan Hawking je poměrně dobrý příklad toho, jak to vypadá, když jeden překvapí.