Kudlo, píše to Liška o kus dál...
Musím říct, že když se mi zbořil svět - svět mého ideálního světa - nemyslím teď přímo mého osobního, musím říct, že to byla pro mě idealistu strašná rána...
Strašně moc věcí člověk nechce vidět...a najednou se to prostě rozestře...a dovídáš se věci, na které bys ani nepomyslela, prostě ani na mysl by ti nepřišly. A ne, napátrala jsem po nich, přicházelo to jaksi samo...asi jak jsem ztratila ty růžové brýle.

Takže za mě - není jediný muž (zdravý, neimpotentní, s normálním libidem), o kterém bych si dělala iluze, že je přísně věrný. Docela dost jiné, než jak jsem "svět" vnímala před tak 10 lety... .
Ale netvrdím, že to tak je...to je prostě moje zjištění...a lidi mi tenkrát říkali, že žiju v jiném vesmíru...nechtěla jsem si to připustit, mj svět býval hodný a celkem ideální .
Ono teda hodně lidí soudí druhé podle sebe...což tedy neříkám, že jsem byla hodná a ideální, spíš - naivní.
Ale já mám ráda (doteď) i naivní obrázky.