Madelaine, ono moc záleží na tom, jak se to řekne a jak to celý zapadá do tý hry jemných (čím dál méně jemných) náznaků toho, jak jsi hloupá a nepoužitelná a nebýt velkého guru, nebyla bys nic. Jsi sobecká a nemyslíš na druhé, klidně bys dopustila, aby si ublížili... Jsem říkala, že se to těžko vypráví.
Ony se ty náznaky validizují zpětně, tím horším, co přijde a co ti ukáže, že už ty počátky nebyly nevinné. Kdyby mi chlápek jen řek, ať tam ty nože dávám jinak a dál byl zlatej pohodář, tak bych si to samozřejmě ani nepamatovala. Když pak přišly litanie a rozhovory v pět ráno, kdy mě budil, aby do mě hustil, že mu zabraňuju vyniknout a jít nahoru, že nechápu, co je to rodina, solidarita, empatie, etc. Když udělal scénu u stolu na horách, protože jsem se u večeře dívala na pár sekund do počítače - notabene na jeho článek... (a další mraky horších věcí), tak to pak vrhá i zdánlivé nevinnosti do nového světla.