...a to si navíc myslím, že tímhle hrnutím "pomoci" zvenčí poněkud "zprachantěli" v tom "dobrém", co mívali. V tom starání se v jejich společenství o ty nemohoucí a slabé...v tom držení při sobě, ve vzájemné pomoci (myslím obecně, ne tu rodinu).

Prostě mají nárok a davaj sem. Křik, sprosté nadávky, vyhrožování násilím...Ústupky se berou za slabost...přísnosti a důslednosti často ustoupí...
A přesně vědí, co jim ještě projde, a co už ne...učí se velmi rychle životem a nápodobou.
Akorát se obávám, že jsme je prostě - "rozmazlili"...a co te´d s tím.

Na maminku těch pěti dětí bych se ani nezlobila, dělá, co umí...a zas tak "špatné" to není. Jen byla moc na očích...a zasahovalo tam příliš mnoho lidí a nestanovili ty hranici a systém.
A taky moc nerespektovali ten jejich soukromý život a jejich způsob péče...něco bylo jakoby "násilím"...a ty kamery k tomu...