Kudlo,

jenže to vzniklo až po tom, co jsme místo původních plánovaných dvou najednou měli neplánovaně tři.

To, že jsme pak chtěli čtvrté byl důsledek několika věcí, o kterých jsme dopředu neměli páru. Jedna věc byl lichý počet dětí, který nám prostě nevyhovoval, holky už jako malé jako trojka nefungovaly a zůstalo jim tyo dodnes, ve dvojicích a všechny čtyři v pohodě, ale trojice je problém v jakémkoliv složení.
Pak se mnou mlátily hormony, to jsem do té doby neznala, ale dostala jsem se do stavu, kdy jsem ještě jedno dítě (pravda, doufala jsem v dvojčata, čímž by se asi nevyřešil ten lichý počet) strašně chtěla, bez ohledu na zápřeh kolem těch tří. No a pak to byl věk, byli jsme ještě hodně mladí, najednou jsme měli tři děti, což už stejně bylo víc, než kolik bylo v plánu, tak nám pak už ty čtyři nepřipadaly nějak moc.
A ano, myslím si, že tohle bylo rozhodující, že už nás i tak bylo hodně, takže jsme s ohledem na to řešili auto, bydlení, organizaci, takže čtvrté (a případné další) dítě už v tom nehrálo roli. Zásadní byl ten skok z jednoho na tři.