Už je to pár let po rozvodu, ale já si stále při předávání a přebírání syna ex manželovi připadám jako neschopná matka.
Asi je to ve mě, nevím, jak se toho zbavit...

Syna mám převážně v péči já, ex si ho bere málo, cca 1x za měsíc na víkend. Ale vždycky mu udělá bezva program, plně se mu věnuje, a syn se vrací pak nadšený. Doma má u mě povinnosti, školu, řešíme spíš takové ty nutné věci ohledně výchovy, prostě běžný den, každá máma to zná, co vychovává děti.
Táta se nestará, jak jde škola, na besídce nebo schůzce nikdy nebyl, k jakýmkoliv lékařům syna vozím já, prostě já mám vše okolo a táta se postará o jednom víkendu o program a má vyhráno.
Také dělám se synem výlety, ale jen takové ty běžné - na kole, v blízkosti místa bydliště, ale táta ho pak vezme třeba o víkendu do Rakouska a mě je to pak líto, že syn je z návštěvy nadšený a u mě má "jen" povinnosti a u táty zábavu.
Vím, že je to takhle běžné v mnoha rozvedených rodinách, ale poradí někdo, jak se toho pocitu, že nejsem dost dobrá, zbavit? Abych si připadala také jako super a ne jen přikazující rodič?