Zkus se na svoje děti podívat realistickýma očima. Měj je ráda, jaké jsou. Každý z nás má svoje moc dobré stránky, ale taky ty špatné. I ty.
Jim zase může vadit něco na tobě.
Neměj směrem ke svým dětem nereálná očekávání. Jsou to jen děti, jen lidi. Ne stroje aby šlapaly dle naprogramování.
Já bych tu nejstarší pozvala na večeři někam do restaurace a snažila si s ní povídat. Jestli jí něco netrápí, nemá třeba studijní krizi, není nešťastně zamilovaná nebo tak. A při té příležitosti bych se jí snažila říct, že mě mrzí, že spolu moc nevycházíme a ke zlepšení situace by mi stačilo toto...