můj otec vyznával zásadu, že pokud bydlí dospělé dítě doma, musí být v domě těsno a dusno, aby se samo chtělo odstěhovat zní to krutě, ale má to něco do sebe...
takže prostě nastavit pevná pravidla, zadat neměnné povinnosti (jedno dítě má na starosti myčku, jedno prádlo, jedno odpadky...) za danou oblast si zodpovídá... TY jsi rodič, ty rozděluješ, pokud se dáma nechová dospěle (a to nechová, z toho, co píšeš), přistupuj k ní jako k děcku... pokud se plete do toho, co dělají nedělají mladší děti, odkázala bych ji do příslušných mezí - můj dům, má pravidla... jen to chce vytrvat a nepodlehnout a důsledně trvat na plnění povinností...
otec to tedy ještě kombinoval s kam jdeš, s kým jdeš, kdy přijdeš, ale na to jsem s ním zase nehrála já, jen jsem oznámila, že jdu (stejně jako to oznamuju dnes své rodině), žádné výslechy ani nařízení jsem nebrala (bylo mi teda čerstvých 18, ale zase po maturitě, měla jsem práci, přispívala jsem symbolickou částkou "na domácnost", na chodu domácnosti jsem se podílela)