Myslím si že nejhorší je přístup "vždyť to přece vidí".

Kvůli tomu se hádáme i my teď, bydlím u rodičů s malou dcerou (ve svém bytě). Je to jejich barák s velikou zahradou, sadem a dvorem. Každou hádku, jednou teda za cca 3 měsíce končím slovy "řekněte mi co je potřeba udělat a já to udělám". Stále dokola cyklíme, že oni na to odpoví "tak snad to vidíš ne". Ne, nevidím. Asi tím, že to není moje, tak většinou prostě nevidím. A jak to řeším, zašívám se a nedělám skoro nic pokud mi to někdo jasně nesdělí.

Ještě horší varianta je, že oni něco začnou dělat v době kdy mi to nevyhovuje (třeba si chci zrovna číst) a čekají, že já se připojím, to nesnáším úplně.

Domluvte si pravidla co bude dělat po dobu pobytu doma, tak aby to věděla a nemusela tápat a utíkat radši do pokoje. Pokud není teda tak mimo, že by odmítala dělat vůbec.