Arsielo, nemysli si, že jinde je to ideální. Děti s nepříliš běžnou diagnózou jsou obtížně integrovatelné i v jiných zemích. Rozhodně není pravda, že ti jakékoli dítě vezmou do nejbližší školy. Dyslektiky nebo nahluchlé děti třeba jo, ale pokud tam je víc diagnóz, je to problém. No a teď si představ, že kromě svého syna máš učit ještě dalších 30 dětí a seberou ti asistenta, protože došly peníze.

Stejně mí pořád není jasné, k čemu budou dítěti s LMR dva cizí jazyky místo praktických činností, kde se mohlo naučit třeba nakupovat a vařit. Nebo k čemu mu bude přítomnost na hodině dělení lomených výrazů, když se v praktické škole mohlo v klidu učit počítat si nákup. Být ve skupině, kde je většina lidí o kousek napřed, je určitě motivující. Ale být spoustu let někde, kde nerozumím ani slovo, z toho bych se zbláznila.

Kamarádi ze zvláštní školy s námi normálně jezdili vlakem, chodili na kroužky nebo hráli fotbal. Prostě patřili k nám. U početnějších rodin se stávalo, že některé děti chodily na běžnou základku a některé do zvláštní (čili to nebylo tak, že by někdo diskriminoval sociálně slabé a automaticky je šoupnul mezi blbečky, jak to dneska někteří vidí).