Míšo,
děti potřebují pocit bezpečí a ten pocit bezpečí jim dávají hranice. Tvůj syn je u tebe v bezpečí, protože jeho život má řád a pravidla - nejspíš si to teď neuvědomuje a nevnímá to takhle, ale kdyby ten řád neměl, byl by mnohem nešťastnější. A teprve z bezpečí může podnikat dobrodružné výpravy...

No a dobrodružná výprava nemusí být zrovna do Rakouska. Ještě za totáče jsem měla spolužačku, která díky příbuzným v zahraničí jezdila každé léto na Riviéru... a víš co, ona mi upřímně záviděla rodinné sjíždění Berounky...

Nepíšeš kolik je synovi, ale určitě se dají např. obrazit nějaké památky a hrady, nebo odjet na dovolenou do Novohradských hor (nádherné rybníky, cyklistické trasy, borůvky, houby) nebo na Vysočinu, za přijatelný peníz...

Moje děti (12 a 14) se ještě pořád neuvěřitelně vyblbnou i u pitomého potoka (s tatínky tam stavěli most / brod), nebo sjížděním kousku místní říčky na duši (víc času pak stráví tím, že táhnou plavidlo proti proudu, ale aspoň je to trochu unaví a odkrví )

Pokud máš trochu financí, můžeš s klukem zkusit třeba hodinu lukostřelby, lezení na stěně, půjčit na den loď nebo raft a sjet kousek řeky, vyjížďku na koni... můžete jít na noční prohlídku hradu, letecký den... prostě jednou za čas, třeba jednou za měsíc nebo za dva utéct od úkolů a povinností a úklidů - a udělat něco zajímavého... v zimě běžky (děti ocení tak od těch deseti let, do té doby je to vopruz) se dají pořídit za zlomek ceny co sjezdování atd...
A ještě promysli, jedna věc, kterou by syn stoprocentně ocenil, by byl kamarád - zkus najít mezi jeho kamarády někoho, kdo by se rád zúčastnil takovýchto skopičin - buď sám, nebo třeba s rodinou. Parťák bude pro syna důležitější než vlastní náplň akce