Vařili jsme dlouho podle dětí, protože aby byli děti pořádně najedené bylo důležité. Mám děti, které když se nenají tak zlobí a taky byly malé a nechtěla jsem, aby jedli místo pořádného jídla pečivo s máslem a marmeládou. Dorůstají a už toho jedí víc a víc s námi a když nejedí tak holt rohlík s máslem, nebo suchý, když si vymýšlí, že nechtějí co normálně jedí. Ale také občas udělám co mají rádi, např. těstoviny pro toho co nejí hlavní jídlo a vlastně pořád hodně vaříme podle dětí. Ale občas udělám co máme rádi my s manželem, jako např. játra na víně, ale stejně to musí být rychlovka. Španělské ptáčky a jiné pro mne pracnější jídlo bych jen pro sebe a manžela nevařila. Manželovi vařím ráda, pro jeho radost, ale bohužel čas ještě pořád s třemi dětmi na to není. Ale snažím se alespoň pomazánky apod., na místě Konvalinky bych asi to vepřo knedlo také udělala, stím, že mám navařeno i pro sebe, řízek pro manžela mi také nepřijde tak náročný, ale abych mu pekla něco extra složitého, dělala dršťkovou, ledvinky (vůbec to neumím) tak to holt nezvládám a čas není. Třeba to Konvalinko je pro tvého manžela "jazyk lásky", že mu uvaříš, co má rád. Asi bych to vyzkoušela, nedělala z toho normu, že já věřím neustále co on rád, ale pro jeho radost bych to zkusila. Pro mého manžela to zas tak důležité není, to spíš mne těší, že mu chutná zvláště když mu chutná zelenina nebo něco ze zeleniny, ke které míval skoro odpor, tak to mne potěší (např. řepa). On si ze mne zase dělá srandu, že jak je to zdravé a jedli to ve středověku v chudých chýších musím to uvařit