Přidat odpověď
Milado,
já svatbu považuju za interakci hostů i svatebního páru.
Tj. ne že jedni poroučej a druzí poslouchaj, kdyby si svatebčani určili "klobouk a bez klobouku sem nelez", tak by mi to přišlo vůči hostům krajně neslušný. Četla jsem o americkejch svatbách, kde nevěsty vyloženě terorizujou hosty, aby bylo všecko tip top, družičky oblečený všechny stejně, a vyžadujou to až hystericky - to mi přijde nevhodný a ač jsem jinak celkem pro každou srandu, tak do tohohle bych asi nešla.
Ale pokud by si dali téma svatby třeba "v kovbojským stylu", tak bych očekávala, že to s babi a dědou proberou a domluvěj se na něčem, co by pro ně mohlo bejt přijatelný (třeba by někdo neakceptoval kostkovanou košili, ale kdyby mohl mít oblek, tak by byl ochoten si na hlavu dát kovbojskej klobouk), případně pokud by jim babi řekla "nezlob se, Maruško, já bych se v tom opravdu necejtila", tak by Maruška řekla "to nevadí, babi, tak pojď jak chceš ty, pro mě je důležitý, abys tam byla".
A pokud by chtěli nějaký zvláštní propriety, tak bych předpokládala, že je taky pomůžou zajistit a nebudou hosty nutit, aby si kupovali jen kvůli jejich svatbě kovbojský klobouky a kostkovaný košile.
Vlastně bych řekla, že taková "jiná" svatba může bejt docela dobrej prubířskej kámen vztahů v rodině.
Předchozí