Napíšu Ti pohled trochu z druhé strany.
Před lety jsem se velmi nechtěně dostala do situace "ta druhá".
Můj kamarád zešílel a zamiloval se. Já vdaná, on ženatý. Já v manželství velmi spokojená, on velmi nešťastný... Bylo fajn mít kámoše na pokec po netu, na sdílení životů, při reálném setkání to tak nefungovalo. On chtěl vše, já po prozření nic. Do té doby jsem ho měla za kámoše, a to on byl byl super kámoš (pro mne i mého muže). Skončilo to tak, že o něm nic přímo nevím, nestýkáme se, nevídáme, nepíšeme - NIC. A víš co? Vůbec mi nechybí... Po půl roce od našeho posledního setkání se nastěhoval k jiné paní. Dnes je rozvedený a žije s ní, snad spokojený a díky bohu co nejdál ode mne. Virtuální realita je zcela jiná než život. Pokud se s ní doteď nevyspal, do půl roku vyšumí.