"nikdy neřekneš dětem názor na jejich počínání" - proč ten patos a odezdikezdismus ("nikdy" "lhostejnost")?
Já si myslím, že DOSPĚLÉ děti jsou dospělí lidi, maj vlastní rozum a vědí, proč některý věci dělaj, kdežto já to nevím. Nesnědla jsem veškerou moudrost světa. Pokud bych měla pocit, že se řítěj do opravdu velkýho průšvihu, tak bych jim to samozřejmě řekla, ale většina věcí v životě ničím takovým nesmrdí.
A mám v okolí případ, kdy se kluk zamiloval do slečny dle názoru jeho rodiny nevhodné. Ta rodina je přesto nechala bydlet u sebe v baráku a svůj názor na tu slečnu mu řekli jednou a velmi opatrně, nehučeli to do něho a se slečnou se snažili normálně vycházet.
A opravdu to nebyla známka žádné lhostejnosti, ale velké lásky a tolerance (byli z toho vztahu téměř nešťastní, ale nejen že s tím nevysírali, ale snažili se nedávat to najevo).
Mládenec se se slečnou nakonec rozešel, protože naznal sám, že by to asi nebylo ono. A já si té rodiny za její přístup nesmírně vážím, protože je to stálo dost energie a vidím z toho, jak moc toho kluka mají rádi.