Nestojí. Ale mělo by stát.
Když vedeš domácnost, nepřipadá do úvahy, aby on přijel a kontroloval. A obviňoval.

Už ses stala otrokem. Dobrovolně. Není nic horšího.

A celé se to pokřivilo. Falešně se ptáš, zda mu vařit. Odpověď zní: ano. Ale to dobře víš. O víkendu dostal a ejhle, po dlouhé době nebyl naštvanej. Jenže není to první vstřícnej krok, jen sis otestovala, jak to funguje. Už v zakládacím příspěvku naznačuješ, že vyhovění ve vaření je namáhavé. Není. Vlastně se mu chceš trochu pomstít - za to, za všechno - takže přitvrdíme ve strouhané mrkvi, hovězí? máš ho rád? nedostaneš! to vše pod bohulibou záminkou, že děti to nejedí.

Pohoda vytvářená jídlem funguje tam, kde by si rozuměli, i kdyby nebylo nic k sežrání. U vás to neklapne, potřebujete to rozhrábnout. S nejistým výsledkem.
Stavěla bych na štěstí z dětí. A kluka nech konečně otestovat, co má co držet diety bez diagnózy.