Chápu, že otevírám trapné téma pro starou ženu, ale chci přijít věci na kloub. Jak se přenést přes to, že člověka chtějí muži, které nechce on a zase ho nechtějí muži, které on chce. Nechci nikomu ubližovat a zároveň vím, že to dělám. Odmítám někoho, kdo mě chce a vzápětí jsem naštvaná, když někdo to samé udělá mě, tedy mě odmítne. Nebo je to normální proces a má se čekat až to jednou klapne a pak to bude to pravé? Nebo se má člověk smířit s tím, že holt musí chtít toho, kdo ho chce, hodně o to usiluje a čekat, že láska přijde následně? Nebo je chyba ve mně a toužím pouze po něčem, co je nedostupné? Jak jste to měly nebo máte Vy? Je z toho nějaká racionální cesta ven nebo se musí skutečně čekat až to bude ten pravý a pak už člověk takovéto věci neřeší?