Konvalinko, když jsi napsala, co manžel chce (perfektně uklizeno; neutrácet resp. nakoupit vše, ale aby i dost zbylo; jídelníček, jak jsem psala níže, plus ještě něco sladkého upečeného k tomu; víc "lepšího" sexu; nechat ho kdykoliv v klidu, kdy chce; motorku), tak mi to bohužel připomnělo jedny bejvalý sousedy.

Až na to utrácení, o tom nevím, a o sexu taky ne, to je dost podobný, možná náhodně, ale: on měl taky práci, kvůli který bejval dlouho pryč (kamioňák, předtím dělal mechanika u závođáků). Stavěli barák, dostavěli a on ji začal předhazovat, že maj takovej pěknej barák a ona tam nemá uklizeno (i když docela kmitala, ale podlaha se holt pořád neleskla, měli dvě malý děti). Chtěl, aby dobře vařila a prostě se o něj starala, sám měl v suterénu garáž a dílnu, v ní motorku a s tou když něco kutil, zmizel tam prej klidně třeba na čtyři hodiny. A nikdo za ním nesměl.

Dokud stavěli, bydlela ona s dětma poblíž u sousedů, v bejvalým chlívku. Fakt - dvě místnosti, ale suchý, čistý, vybílený, kamna-sporák, za závěsem vana, děcka tam sedávaly na zemi, chodívali jsme k nim s naší holkou na návštěvu a někdy byli společně na procházce nebo na vejletě. Extra blízký jsme si nebyly, její styl výchovy nám neseděl, ale to je vedlejší.

Dlouho váhala, co s tím, v novým baráku s ní manžel čas moc trávit nechtěl, furt ji pucoval, rozvádět se jí nechtělo, kvůli dětem a nebyla už nejmladší (vdávala se někdy po třicítce), ale nakonec to udělala a ulevilo se jí. Akorát se lidi kolem divili, proč se rozváděj, když maj tak pěknej barák a manžel nechlastá. Ale ona byla myslím doopravdy šťastná jen v tom provizorním bydlení, dokud stavěli a pak najedmou šlus, došlo jí, že s tím člověkem nemá a ani nechcě mít nic společnýho.