s tím klidným promlouváním to občas neukočíruju :) záleží na situaci, ale promlouvat klidně o svých potřebách směrem k člověku, který sedí, založené ruce, kouká skrz a za posledním slovem s jasnou intonační tečkou neřekne ani, nechám si to projít hlavou... někdy sama ukončím ten hovor, protože je to monolog. někdy se tím ale nechám vyprovokovat k většímu toku slov, a to už pak nemá vůbec cíl. takže pak je opravdu lépe nemluvit vůbec