U nás taky tak. Táta by byl pro syna možná ještě lepší.
Prostě - syn si nechal provádět neuvěřitelné výkony, má za sebou opravdu bolestivé věci, odběry krve ani nepočítám. Dokáže přijmout, že někam odejdu a vrátím se za x hodin. dokáže akceptovat i to, že po nějaké operaci bude jeden-dva dny na ARO, kam mohu docházet, ale ne tam s ním být. Ale jsem si jistá, že se cítí mnohem líp, když tam není sám. Plus - jeho onemocnění je celkem delikátní, opravdu nechce mít x cizích lidí u přípravy na kolonoskopii. Předtím měl stomický sáček - naprostá noční můra pro všechny - odlepovalo se to, podtékalo, netěsnilo. Převlékala jsem postel i během noci. Musel by k sobě mít extra sestru s tím vším, co potřeboval. To bylo už standartní oddělení, takže dvě sestry na noc na celé oddělení.

Jistě, ne každý má podobnou dg. Ale i tak - bažanta člověk líp přijme od blízkého. Sestra taky nemůže být pořád po ruce. Některé děti špatně jí a když nemají někoho, kdo na ně doléhne, tak prostě nejí. Atd, atd, atd....

A možná je to dokonce horší pro dítě, které tam jde jen na týden kvůli něčemu banálnímu....protože děti jako syn jsou už obrněné, zatímco pro "nováčky" to může být šok.

Někdo tu psal, že novodobé vymoženosti jsou fajn. A s tím naprosto souhlasím. Jen bych nepranýřovala české zdravotnictví. Stačí si přečíst článek, co nedávno proběhl médii, o paní, která v Anglii bojuje s endometriozou. Mnozí by ani nevěřili, jak nesrovnatelně lepší péči máme. I když zase jak kde.