Do krčské porodnice jsem nastoupila po týdnu přenášení ve čtvrtek ráno, poněvadž mi odtekla trocha plodové vody. V sobotu ráno mi začali nepravidelné kontrakce a na přístup sestřiček na porodním oddělení si opravdu nemůžu stěžovat. Usměvavé a příjemné. V šest hodin po natočení monitoru a zvýšení kontrakcí na 4 minuty mě převeleli na přípravku, kde mi dali klystýr a hodinu jsem se mohla sprchovat, poskakovat na míči, samozřejmě za přítomnosti partnera, což bylo pro mne velký plus. Nemit ho tam, nevim jak bych vsechno zvladala…
Pote jsme šli na porodní sál, kde nás kontrolovali po cca 20 minutách a nechali samotné. Snažila jsem se stat, protože v leže jsem měla bolesti dvojnásobné. Protože porodní sál byl přetopený, partner otevřel okno a ja od sedmi do deviti travila vykloněna z okna v jeho naruči a rozdýchavala kontrakce. Pak uz jsem musela ležet připojená na monitor, dali mi infuzi a sestry opet zmizeli. Strach začal, když jsem citila, že budu tlačit a nikdo nikde. Partnera jsem nechtěla za žádnou cenu pustit od sebe (a svirala mu obe ruce) a tak mi jen zbyvalo doufat, že se někdo objeví dřív, než miminko vystrčí hlavičku. Naštěstí po chvíli mě přišli zkontrolovat,, obrátili hned na záda, a že začneme rodit. Velice výborná, příjemná a hodná paní doktorka (bohužel nevím její jméno, byla to mladá blondýnka) mě nesmírně svým povzbuzováním podpořila. Po 4 zatlačeních pomohla na svět mé překrásné holčičce. Bez její podpory a podpory partnera bych to těžko zvládala. Nejhorší bylo pro mne tlačení, ten pocit pohybu ve mně. Nechtěla jsem mimčo pustit ven a bála se nástřihu. Ten jsem v té kontrakci díky bohu ani necítila. Miminko mi hned položili na bříško, a pak jej odnesli vyhřívat. Partner odešel s malou vedle, aby nám ji popsal, nafilmoval a nafotil. Mezitím mě paní doktorka zašívala,což jsem na několika místech hodně cítila.
Převezli mě na pokoj šestinedělí. Malou jsem mohla dostat k sobě hned ráno, ale cítila jsem se tak slabá, že jsem si ji nechala přinést až v poledne. Když jsem podruhé chtěla vstát z postele a zazvonila na sestru, ta mi ještě vynadala ,co na ni zvoním, když stojím na nohou. Sestřičky na šestinedělí se však nedají srovnávat se sestřičkami na oddělení předporodní péče. Polohy při kojení mi byli vysvětleny v rychlosti šup šup, malé strčili bradavku do pusinky, aniž bych si toho skoro všimla a tak jsem to pak zkoušela raději sama bez pomoci..O nějakém říhání a blinkání nám vůbec nikdo nic neřekl, to jsem se učila až po příchodu z porodnice od babiček. Také nám byli dány kádinky na odříkávání mléka a po mém dotazu, jak se to dělá, bylo sekundová odpověď – takhle se mačká bradavka a ukázka proběhla během 2 vteřin.
Na pokoji mé miminko spinkalo jak andilek, bohužel kolegyně neustále brečelo, takže ten týden jsem skutečně spala celkem tak 3 h. Byla jsem vystresovaná přístupem sestřiček, brekem kolegyně dítěte a tím, že moje malá má nízkou teplotu (venku mrazy, v porodnici zima a malé dali pouze košilku.) Celý svůj pobyt v nemocnici byl v posteli, kterou mi od porodu nepřevlékli – 5 dní jsem lezela v zakrvacené peřině.
Celkem shrnuto, má zkušenost hlavně se sestrami v krčské porodnici byla žalostná, proto jsem rozhodnuta druhé mimi porodit jinde. Samozrejmě že se našli vyjímky-především mladé sestřičky byly hodně milé..Ale myslím, že by měli mí sestry citlivější přístup k nám, čerstvým maminkám. Oni to s dětmi umí,my prvorodičky holt ne.