tak to je hrozně smutné
ségra má labradorku. ta miluje kontakt s nima.
ale je celoročně venku. dovnitř ji neberou vůbec.
ale když vyjdou ven, tak se projevuje radostně. (ne jak naše - která jen leží a nevítá ani když přijedu autem domů, vůbec, jen leží)
ale když zalezou do baráku, tak si prostě lehne do pelíšku a zdřímne si.
v kotci má zateplenou boudu, kde spinká - ví večer, že tam má jít spinkat
samozřejmě v zimě, když je moc zima, tak je ve sklepě (třeba i přes den, když jsou velké mrazy a rodina není venku)

mrzí nás, že naše středoasiatka je opravdu hrozně samotářská. i tak ji miluju moc. ona je taková hodně bázlivá a taková citlivka prostě. takže když třeba venku zahřmí, tak už stojí nahoře na terase a chce pustit domů. Tak to ji berem domů. Ale jak přestane bouřka, tak už s námi být nechce, stojí u dveří a chce pryč
dcera to špatně nese, že nás nechce. Nechala bych ji doma i déle - už je "stará" - už nic neničí, nečůrá nikde.
Nejradši bych pořídila druhého psa - v kotci je místa na další boudu dost - pro menšího pejska, by tam klidně vešla ještě jedna. a ještě by tam bylo dost místa.
ale nevím jak by to ta naše citlivka brala, jestli by jí to nebylo líto. a taky jestli ji štěně nebude otravovat v tom jejím klidovém životě. nechci aby se trápila že ji třeba nemáme rádi, že máme dalšího psa
je to obří pes - 60 kg - tak taky aby tomu malému psovi chtě nechtě neublížila
ale má 7 let, tak chce asi svůj klid.
tak jsme s dcerou uvažovaly nad tím druhým pejskem. tak jsem se tady zeptala na možnosti....