Připouštím, že je to k paní doktorce i osobní , ovšem blbě si pamatuje, jak to začalo.

K tématu bylo to, že povodňový stres byl neuvěřitelný a komplexní, poškodilo to ráz a život celých lokalit, z druhé strany to objevilo fenomém skutečné pomoci a vzájemnosti, spláchlo to staré sousedské vády.
Vařila jsem tehdy polívku a pekla vdolky, než nás vyhnali, snědli jsme to na ulici, sblížilo nás to, poznali jsme se, začali jsme se scházet.
Ve vytopeném domě mi nějaký povodňový pomahač nebo turista ukradl mobil, překvapilo mě to.

Fungovaly úřady, Špidla vyslal magistrát se seznamy trvale bydlících a na místě se fasovalo 10 tisíc na hlavu, fungovali i pojišťováci, nebylo to o pěnězích, natož o vložkách.

Byl tam strach z budoucnosti a lítost nad zmařeným úsilím, panika, ne menstruační potíže. Léta nám bylo špatně při déletrvajícím dešti.