Vzpomínky na povodně 2002 jsou hrozné, ale přiznávám, že více nás zasáhly ty první, v roce 1997. Jsem z Moravy a doteď si pamatuji zalitý most a já přemýšlela, jestli se ještě dostanu z práce domů nebo ne...

A nejvíce Otrokovice, jak se jezdilo na loďkách po městě v ulicích, kde najednou byli Benátky...
Naše teta tam měla zatopený domek, přišli tehdy o vše a mám pocit, že domů se nedostali asi měsíc... Ta voda nechtěla a neměla kam odtékat, jezero ve městě stálo... Byla to hrůza. Tehdy měla s sebou jenom oblečení, co měla na sobě, doklady a pár peněz... zbytek spláchla voda, opravdu vše - Otrokovičané totiž tehdy byli poměrně zaskočeni...

Pozitivní na tom bylo, že město poté velmi brzy vybudovalo protipovodňové hráze a mám pocit, že bylo mezi prvními, co se "opevnilo" ... To musím pochválit tehdejšího starostu.
Také Uherské Hradiště to zasáhlo velmi, to jsou mě blízká místa a bylo to hrozné, snad i tím, že to byla ta první vlna, so zasáhla ČR...

Pomoc ale byla velká, ze všech koutů šlo na Moravu hodně a vím, že potom v roce 2002 to bylo zase naopak, přispívalo se na Čechy i proto, že jsme sami věděli, co to obnáší - strach, beznaděj, smutek...

pro všechny ty, co prožili a zažili a věřme, že nic podobného se už snad nebude opakovat !