Ty povodně v roce 1997 a 1998 byly strašné..Pracovala jsem v tu dobu ve stavební firmě, bezprostředně po opadnutí vody jsme jezdili do postižených oblastí jednat se starosty a i s lidmi o obnově,úplně nás to semlelo..Nezapomenu, jak jsme přijeli do Troubek - půlka vesnice fungovala normálně, lidi byli na zahrádkách, a ta druhá půlka neexistovala (voda se valila úplně nečekaně a odjinud, v noci), lidi co přišli na shromáždění, měli na sobě jenom to, v čem zrovna v době povodně spali, i se celkem hodně lidí utopilo,atmosféra strašná.. pak bylo ale dalších xy vesnic, kde ty škody taky byly veliké,ti měli zas pocit, že je všechna pomoc míjí a jde do Troubek.. Pak jak voda opadla, tak byly všude mraky
( doslova) komárů,lidi z těch vlhkých baráků nemohli vylézt, protože být venku se nedalo, vždycky jsme utíkali do auta z jednání a stejně jsme měli stovky štípanců,to nezapomenu.. V Olomouci mokré baráky do 1. patra, severní Morava - už předtím tak chudý kraj a po povodni to tam vypadalo jak po válce, stržené mosty,rozbořené baráky,strašně dlouho všechno trvalo..Připadali jsme si hrozně provinile, že se můžeme sebrat a jet domů, a oni tam musí zůstat v tom bahně a beznaději..Byli vděční za materiální pomoc, ale chtěli hlavně už bydlet, do sucha,odpočinout si, všechno se vleklo, lidi bez koruny, bez majetku a zima na krku..nikdy na to nezapomenu, fakt hrůza