Boní!
Já takhle odpravila penály v pračce loni! Ale i s tím odpraveným hadrovým bez tý papírový výztuhy Kačka zvládla celou druhou třídu a Karolína si koupila sama nějaký před vánoci na školním bazaru - byl trochu děsný, ale vydržela jsem to nijak komentovat. Odpravila jsem tedy i trochu aktovky, protože jsem je rvala do pračky násilím a i to se na nich podepsalo. Ale druhý rok absolvovaly v pohodě. Holky mají slíbený batohy nový, máme typ od Daby - už jsem je na netu objednala a budou k vyzvednutí v kamenné prodejně. Nicméně loňské aktovky jsem naposledy viděla koncem června a asi je tedy půjdu prozkoumat a pak přemýšlím co s nima.

Holky jsou tento týden na příměstském táboře, pak nás čeká společná dovolená. Prázdniny "ťuk, ťuk" jdou podle plánu, už se to chýlí ke konci, tak jsem na jednu stranu ráda, ale ty tři týdny, co byly u babiček a my samy doma byly strašně fajn!

Marhau,
vůbec si nedovedu představit mít "imervére" doma velký děti! Myslím si, že všechno v životě má svůj čas a čas, kdy se mají děti osamostatnit a žít si po svém je dobré nepromarnit! Už jsme si opravdu zvykli na to, že si velké děti žijí svůj život a když se zdržují nějaký delší čas doma, tak jsme všichni nesví! Oni mají jiné představy o všem a to se s našimi představami občas míjí a pak vznikají zbytečný třecí plochy. Máme se rádi, když přijedou tak je to moc fajn, s dcerou si denně voláme nebo píšeme, když tu není, jsem moc ráda, že ji mám, protože mám pocit, že potřebuji, aby mi toho ještě hodně předala, ale jsem strašně ráda, že už jsou dospělí a na nás nezávislí.
P. teď byla deset dní s partou kamarádů v Chorvatsku, synátor jede s přítelkyní taky na dovolenou sám. My jedeme také už jen s holkama ... potřebujeme mít svůj prostor, abychom se mohli zase k sobě vracet.