Když jsem byla na přelomu základka/gympl umřel mi v průběhu půl roku milovaný pradědeček, 2 měsíce na to jeho dcera, moje babička, o měsíc později na rakovinu můj devítiletý bratránek a o pár týdnů později teta a brzy po té její dcera (49 let), obrovský živel.
Výsledek byl, že jsem nechtěla, aby mě měl někdo rád, protože jsem nechtěla způsobit nikomu tak strašnou bolest, jako mi způsobili oni. Dostávala jsem se z toho dost dlouho.