My moc do hotelů nejezdíme. Jak jsem zjistila zde, jsem s pro mě přijatelnou cenou za dovolenou jinde, na hotel, ať už s all inc nebo s chozením po restauracích prostě nemáme .

Pro nás je nejdůležitější spaní a i v tom nejsme extra nároční. Takže k moři jezdíme do apartmánů, kde si vaříme sami, což vyhovuje i našemu režimu dne, kdy snídáme klidně až v poledne, kde se holky mohou kdykoliv vykoupat v bazénu, pak později odpoledne pláž, po návratu nějaké rychlé teplé jídlo, pak nějaké vycházky nebo společenské hry....žádný extra program, jen sem tam nějaký výlet, za ten týden víc jak jeden nebo dva nestíháme. To se pak živíme cestou, ale spíš než restauraci zvolíme nějaké ty kupované sendviče nebo zajímavý fastfood.

Při dovolené jako letos bylo nejlepší ubytování v hostelu se snídaní, ta možnost přijít a jen si nabrat, na co má člověk chuť, mít předchystané nápoje...po ránu nejlepší. Kdybych na takovém místě trávila víc dní, vyhovovala by mi polopenze.

V hotelu s all inc jsem byla jednou, nebyl to žádný velký komplex, ubytování bylo ne v pokojích, ale v malých domcích s teráskou, bylo tam dětské hřiště a obyčejný bazén. To nám tchýně zaplatila týden na Kanárech. Vzhledem k tomu, že jsme tam neměli vlastní auto a nabídka hromadných výletů nás nijak nezaujala, tak kromě jednoho zaplaceného výletu do ZOO (moc hezké ZOO) jsme se hlavně procházeli po okolí, a to pak bylo fajn, že člověk jen přišel, najedl se a mohl zase jít, nebylo nutné vařit, člověk si vybral, co chtěl...ale třeba možnosti s pitím jsme ani moc nevyužili, v hotelu a okolí jsme se moc nezdržovali, takže leda večer, když jsme tam chvíli seděli a něco hráli, tak si člověk dal 2x limonádu....

All inc ani to zmíněné chození po restauracích nemusí být špatné, vlastně se mi líbí ta myšlenka, ale evidentně to neumím, takhle dovolenou trávit a užít si to. Vyrostla jsem na dovolených ve stanu s pevnou podlážkou na Usedomu, kde naši vařili na dvouplotýnkovém plynovém vařiči, lednice byla společná pro několik stanů, jíst mohl člověk klidně v plavkách, chodit v něčem jiném než v plavkách nebo kraťasech a tričku (mamka chodila v zástěře nebo lehkých šatech) nikoho ani nenapadlo, natož aby to pohoršovalo. Přišlo mi to tam úžasné, protože moře bylo asi 20 metrů daleko, mohlo se do něj i za největších vln. Když člověk něco potřeboval, tak to byla obstojná vycházka buď po pláži nebo po silnici do Ückeritzu nebo do Bansinu, což znamenalo cestou si dát sladký bramborák, pohoupat se na houpačkách, v obchodě na našich vydyndat nějakou mlsku. Jednou výlet vlakem do Wolgastu, jednou do Stralsundu do Mořského muzea (to byl pro mě vrchol dovolené). Večer se pak různé rodiny spolu scházely ve stanech (původně se neznaly nebo občas někteří z práce, ale nešlo o vysloveně přátele už před dovolenou), hrály se společenské hry, ta poslední dovolená byla ve znamení Dostihů a sázek, jinak hodně karty, kostky.
Jezdili jsme tak jednou za 2 - 3 roky, a pro mě to byla nejúžasnější dovolená.
Jednou jsme místo toho jeli do Bulharska, s polopenzí, a nedalo se to srovnat. Nebavilo mě to tam, ani naši nebyli tak v pohodě, i když nemuseli vařit a bylo víc možných cílů na výlety a vycházky....prostě to nebylo ono.
Pak už jsme byli jen jednou v Čechách v chatce u rybníka, opět vlastní vaření, koupat se moc nešlo (měla jsem nějakou reakci na místní řasu), tak jsme chodili kolem rybníků na vycházky a na houby do lesa a byli jsme na výletě na Hluboké a na jednom organizovaném do Linzu....a zase super.

Takže ono asi i dost záleží, na co je člověk zvyklý. V tomhle prostředí se umím pohybovat, vím, jak se zabavit, jak odpočívat, vím, co a jak. S hotely si nevím rady, neumím využít výhod, jsem ve stresu, abych neudělala něco špatně proti společenským zvyklostem....tak snad jedině být tam s někým, kdo by mi říkal co a jak a naučil mě to....

Kdybych jela do Chorvatska, tak jedině do domku přímo na pláži s vlastním vařením.