První dva dny to bylo zajímavý a potom čím dál tím víc stejný. Jen frekvence zastávek se pořád prodlužovala. V podstatě nezbývalo než být celou dobu více méně namol. Takhle to dělal celej vlak, ale ti rusové chlastají potichu každý jen sám se sebou. Bylo tam tichoučko, jen sem tam zachrochtalo prase. My se u toho pití bavili a strašně jsme ostatní rušili. Jenže týden se opíjet, aby se ta cesta dala přežít a nemluvit u toho, nám vůbec nešlo. Zkušenost zajímavá, ale jsem ráda, že je to za mnou a opakovat to nechci.