Všechno si beru moc osobně, chybí mi hroší kůže. Takže hnusnej mail od rodiče některého z žáků nebo třeba jízlivá poznámka vlastní matky mě dokážou rozhodit na dost dlouho. Neumím na to přestat myslet, pořád řeším, co jsem měla udělat jinak. Pak nastoupí fáze sebelítosti, kdy se z toho potřebuju vybulet. A pak je zase dobře a můžu fungovat dál. V tomhle bodě jsem prostě ještě hodně zastydlej puberťák